Historická a dokumentační komise Klubu českého pohraničí

Poselství prezidenta ČSR dr. E. Beneše Prozatímnímu národnímu shromáždění ze dne 28. října 1945

Obraceje se tímto poselstvím na Prozatímní národní shromáždění,děkuji všem jeho členům za potvrzení v mém dosavadním řadě až do doby příští rádné volby prezidenta republiky.Vítám upřímně ustavení tohoto našeho prozatímního parlamentu jako přechod od vládnutí dekrety presidentskými ke skutečné kontrole parlamentní, k vytvoření demokratického veřejného mínění a k brzkému zvolení ústavodárného Národního shromáždění naší demokratické republiky.

Byl jsem zvolen presidentem republiky v řádné volbě 18.prosince roku 1935 po odstoupení Presidenta-Osvoboditele. Po tříletém úřadování jako president jsem byl po rozhodnutí o mnichovském diktátu německým nátlakem přinucen se vzdát své funkce, bral jsem ovšem hned tehdy v úvahu nutnost odejít za hranice a připravovat věci pro blížící se válku, o jejíž nevyhnutelnosti jsem byl po Mnichově ještě více přesvědčen. Po obsazení Prahy dne 15. března 1939 jsem zaujal stanovisko, že vedle toho, že jsem mnichovskou dohodu jako president státu nikdy ani neschválil, ani nepřijal, ani nepodepsal, ani svým podpisem neratifikoval právně, Němci svou vlastní a jimi násilím nám vnucenou tzv. dohodu mnichovskou porušili a zničili.

To bylo ostatně také právní hledisko, zastávané západními velmocemi, Anglií a Francií. Winston Churchill to v r. 1940 veřejně prohlásil. Po mém soudu se tím pro nás obnovila automaticky mezinárodně právní situace předmnichovská.Na základě toho, když vypukla válka a když zejména v Anglii uzrála situace.abychom mohli utvořit vládu žádal jsem, jednaje s britským ministerstvem zahraničí o ustavení nové vlády,aby byla přijata zásada o mezinárodně-právní kontinuitě Československé republiky a o přímém následnictví vlády zahraniční po vládě předmnichovské. I když vláda britská měla o možnosti svého výslovného uznání této zásady pochybnosti, jasně nám přiznala, že si my theorii o mezinárodně-právní kontinuitě Československa pro sebe a pro Československo můžeme hájiti a podle toho postupovati.

Rozhodný boj českého a slovenského lidu proti Mnichovu

Po provedení diktátu mnichovského začal však brzo v Československu důsledný a rozhodný odpor a boj. Lid český a slovenský opravdu zůstal ve všech svých hlavních složkách své tradici, své samostatnosti, své demokracii a svému boji o národní svou kulturu věren.Když pak Němci obsadili Prahu a brzy nato v září roku 1939 válka začala, byla jednota mezi lidem doma a emigrací všech odstínů za hranicemi téměř jedním rázem potvrzena. Vytvořili jsme si rychle nutnou organizaci politickou v zahraničí, začali jsme organisovat vojsko ve Francii a v Anglii, a po červnu 1941 také v Sovětském svazu, kam jsme hned po pádu Polska poslali své první vojenské jednotky s instrukcemi,aby vyčkávaly vojenských událostí na východě. Naši vojáci se pak účastnili obranných bojů na francouzské frontě a po kapitulaci Francie podařilo se nám je jen s největším úsilím převésti do Anglie. V červenci roku 1940 docílili jsme uznání své vlády v Londýně, jíž stál v čele Msgr.Jan Šrámek, pak dalším vývojem byla postupně uznávaná ostatními státy spojeneckými, až v červenci roku 1941 byla postavena na roven politicky, diplomaticky a vojensky všem ostatním spojencům plným uznáním se strany Sovětského svazu a Velké Británie, Mnichov formálně odvolán

V srpnu roku 1942 byl formálně odvolán Mnichov jak vládou britskou, tak i deGaullovou vládou francouzskou. V květnu a červnu roku 1943 podnikl jsem úřední cestu do Spojených států amerických a dotvrdil definitivní přátelský vztah mezi Československem a Spojenými státy. Téhož roku v prosinci vykonal jsem návštěvu Sovětského svazu, při čemž byla podepsána spojenecká smlouva mezi námi a Sovětským svazem. Zároveň jsem projednal u příležitosti této cesty politické otázky s naší emigrací v Moskvě a dohodl se s našimi vůdci komunistické strany o další spolupráci mezi Londýnem a Moskvou a o přípravách politické spolupráce po válce v osvobozené vlasti. V květnu 1944 byla podepsána mezi námi a Sovětským svazem dohoda o převzetí našeho osvobozeného uzemí do správy naší vlády. V téže době došlo na západní frontě k invasi a naše vojsko z Anglie bylo posláno k dobývání Dunkerku.Téhož roku v srpnu došlo k bánsko-bystrickému povstání na Slovensku brzo na to k příchodu prvních našich vojenských jednotek do vlasti,

V lednu 1945 jsem byl sovětskou vládou pozván já i naše vláda k přesídlení na naše osvobozené území: k odjezdu z Londýna došlo pak na začátku března. Během března byla dojednávána v Moskvě dohoda našich politických stran o první vládě domácí a o jejím politickém programu v osvobozené vlasti. Předsedou jejím byl jmenován Zdeněk Fierlinger, náš velvyslanec v Rusku. Sestavení vlády a její program politický byl pak vyhlášen na počátku dubna v Košicích. Zůstali jsme na kratší čas v Košicích a na Slovensku, zatím co náš vojenský sbor z Ruska s vypětím všech sil dobýval Slovenska. Dne 5. května vypuklo pražské povstání a došlo k těžkým bojům na pražských barikádách. Dne 9. května vtrhla Rudá armáda do Prahy a dokončila její osvobození. A brzo nato vstoupila i naše vláda sama do osvobozené Prahy.

Politický i vojenský odboj doma

Mezitím paralelně postupoval náš odboj politický i vojenský u nás doma. Politický odboj v zemích Českých i na Slovensku byl neobyčejně rozrůzněný a rozsáhlý - účastnil se ho skutečně národ jako celek ve všech možných formách. Nelze zatím krátce a syntheticky zachytit ty nesčetné jeho formy a způsoby - byl to opravdu boj národní, vpravdě lidový, spontánní a ideově demokratický, začal hrozným pronásledováním naší inteligence a bývalých příslušníků armády a vyvrcholil nakonec revoltou nejširších vrstev lidu v Praze. Vojensky projevoval se vedle obou zmíněných povstání slovenského a pražského především rozsáhlým hnutím partyzánským, jež vykonalo činy opravdového válečného hrdinství.

Taková je krátká historie význačnějších událostí z našeho zahraničního a domácího odboje. A od poloviny května roku 1945 až do dnešního svolání Prozatímního národního shromáždění začali jsme v rámci Národní fronty domácí činnost politickou a práci budovatelskou v osvobozené republice.

Není jistě nikoho z nás,kdo by si nebyl vědom ohromnosti našich dnešních úkolů.Víte snad všichni, jak si já formuluji problematiku dnešní doby. 0dmítám pokládat jednotlivé její události za oddělenou a samostatnou část, beru je všechny v celku a syntheticky a hledám jejich hluboký dějinně filosofický smysl. Krise před první světovou válkou a pak válka sama, ruská revoluce a ostatní revoluce poválečné, dvacetiletý politický boj mezi oběma válkami, boj o mír a stabilizaci poválečných poměrů, vznik fašismu a nacismu, těžká krise poválečné demokracie, pokusy o vyhnutí se druhé světové válce a mnichovský diktát, druhá veliká válka světová a její hrozné formy s totálním barbarským ničením celých stran, tříd a národů, pád všech světových fašismů a dnešní pokusy o vybudování nových demokracií, položení problému přeměny sociálních struktur dnešních národů a států a volání po stvoření nového člověka a nového světa - to všecko je mi jeden jediný velký celek událostí, jedna s druhou spojená, jedna v druhou zapadající a vzájemně z druhé vycházející, podminují se navzájem a tvoří společně charakteristiku naší doby, začínající přibližně prvními léty 20. století a daleko se ještě nekončící nejen dnešními chvílemi poválečnými, ale ani příštími léty druhé polovice našeho století.

V historii světa a Evropy bude tato doba tvořiti zvláštní velikou a krajně revolučně vzedmutou kapitolu, bude náležeti mezi nejbouřlivější chvíle světových dějin a bude označována jako přechod, přelom a tvoření se - za těžkých krisí válek a lidského utrpení - nové fáze lidské společnosti, nebo aspoň jako pokusy o ni a začátky jejího tvoření.

Musíme jít v duchu politiky evropské a světové

Společně s Masarykem jsem po první světové válce zdůrazňoval, že musíme jíti v duchu politiky evropské a světové a že se musíme vždycky snažit své českoslovenství vložit do rámce smyslu dějin světových, že se musíme snažit pochopit, kam svět - a nikoliv jen ten či onen národ -jde a co chce, a podle toho sami postupovat, podle pravdy a práva, podle všelidské morálky a podle správně chápané a správněurčené filosofie dějin světových, neboť moderní dějiny jsou stále více a více dějinami světa a nikoli jen dějinami jednotlivých národů. Že se při tom budeme přidržovati jako stát menší především toho státu a té orientace, která znamená větší jistotu a bezpečnost speciálně našemu státu, rozumí se mi samo sebou.Tak jsem se díval na události evropské od roku 1934, když jsem viděl, že krise evropská musí patrně vyústit ve velikou válku proti fašismu a nacismu, tak jsem se na ni díval speciálně v r. 1938. A odtud moje stanovisko: jít za každou cenu cestou vývoje světového, světového pokroku, pravdy, práva, správné lidské, světové morálky a světové demokracie. Bylo mi už tehdy jasno, že novou válkou dojdeme k přelomu moderní společnosti, společnosti orientované světově , důsledně demokratické a sociálně a hospodářsky spravedlivější. Dnes jdeme do tohoto přelomu, do nových velikých změn, do sporů o ně, do převratových událostí, smírných a povlovných na jedné straně, bojových a revolučních proměn místních a dílčích i celoevropských a světových na straně druhé. V duchu této převratné doby musíme řešit všechny problémy naši vnitřní politiky a ve skutečnosti naše politika od 4. dubna 1945 - a vlastně už od posledního roku naší vlády v zahraničí - v tom smyslu postupovala. Přebudováváme jedním slovem svůj stát.

Světová válka revolucionovala svět

Po roce 1918 jsme nemohli dělat to, co děláme dnes. Nebyl vývojově tak daleko svět mezinárodní, nebyly vývojově tak daleko ani naše poměry vnitřní. Od té doby však prošlo 20 let našich bojů uvnitř a prošla hrozná světová válka,která celý svět revolucionovala. Staví se nám tudíž problémy.které řešit musíme a které řešit budeme: problém nové, revidované konstituce, otázka naší nové vnitřní administrace, definitivní řešení vztahu Čechů a Slováků, problém Němců a Maďarů a našeho nového národního státu, problém nové pozemkové reformy, problém postátnění, eventuálně znárodnění klíčového průmyslu, bank a pojišťoven, problém měnové reformy a s ní souvisící sanace státních financí, jakož i řešení otázky státních dluhů a nového státního hospodaření a rovnovážného rozpočtu a především ovšem velký problém morální: plné zavedení ztraceného právního rádu a řádného hospodaření v celém státě, jedno z nejtěžších dědictví převratné doby posledních sedmi let - to jsou otázky, ktére námi všemi lomcovaly v uplynulých měsících a které musíme řešit a vyřešit, děj se co děj.

Národní výbory představují vyšší stupeň demokracie

Prozatímní národní shromáždění nemá odhlasovat novou ústavu. Bude však v jeho rámci připraveno mnoho materiálu a mnoho zkušeností pro revisi všeho toho v naší ústavě, co je dobou už překonáno, co se ukázalo jako nevyhovující dnešním poměrům anebo to, co se přímo neosvědčilo. Už dnes mnoho z toho, co revidováno bude, je nám jasno, především některé věci zásadní: Bude na prvním místě přebudována celá správa republiky ve smyslu pravomoci nové instituce tzv. národních výborů. Vyslovil jsem se o této instituci positivně už za hranicemi a je mi samozřejmé, že bude do naší konstituce vklíněna. Po roce 1918 přijali jsme v podstatě starou byrokraticko-policejní správu rakouskou a přes to, že už tehdy návrh na dnešní formu národních výborů byl učiněn, nebyl přijat hlavně z ohledu na naše Němce a Maďary - těm nebylo možno tehdy tu míru svobody a demokracie dáti. Dnes jsou poměry jiné. Budeme míti stát národní, národní výbory představují bezesporně vyšší stupen demokracie a sám princip decentralisace, jímž naše ústava bude proniknuta už také s ohledem na Slovensko, si tuto reformu samozřejmě vynucuje.

Víme všichni, že náhlé uvedení v činnost národních výborů po válce vyvolalo řadu nedorozumění a řadu zneužití: některé národní výbory se pokládaly za všemocné a podle toho jednaly, jiné byly konstituovány narychlo a nevyhovovaly ani potřebám lidu, ani svým správním povinnostem, jiné konečně přímo zneužívaly svého postavení. Dnes je v celku mezi nimi už dost pořádek, ale pro budoucnost musí platit - a budou platit - tyto zásady: národní výbory budou co nejdříve a řádně, t.j. podle řádných předpisů volebních, zvoleny, národní výbory budou míti přesně vymezenou svou kompetenci, kterou nebudou moci překročovati, národní výbory budou bezpodmínečně podřízeny své demokratické hiearchii a budou se jí bezpodmínečně podrobovati. Já nemám pochybnosti, že s hlediska právního a správního budou národní výbory za těchto okolností představovati skutečný pokrok,že to bude uplatnění toho, čemu se u nás říká lidová demokracie, a že se jako nová forma státní správy v rámci státního života osvědčí. Náš lid je pro tento způsob státní správy zralý.

Decentralizace je naprosto nezbytná

Totéž platí o zásadě decentralizace. Decentralizace je přímý důsledek a doplněk demokracie. Nebudeme-li míti u nás Němce a Maďary, bude decentralizace nejen možná,ale všemu obyvatelstvu republiky naprosto nezbytná. Bude to decentralizace nejen legislativy, nýbrž i exekutivy. Decentralizace bude provedena shůry dolů, od parlamentu ústředního k sněmům zemským, výborům okresním a výborům místním, od vlády pražské k výkonným orgánům v jednotlivých zemích, okresech a obcích. Při tom bude možno respektovat zvláštnosti a speciální potřeby jednotlivých zemí. To vše v přípravách revise konstituce bude probráno, svobodně, demokraticky a smírně uváženo, a zásady a formule budou předloženy k rozhodnutí parlamentu. V rámci toho bude definitivně řešen právně a administrativně poměr Čechů a Slováků.

Naprostá rovnost Čechů a Slováků

Ovšem víme všichni, že tím celý poměr Čechů a Slováků vyřešen nebude. Vycházíme všichni ze zásady o naprosté rovnoprávnosti Čechů a Slováků. Prováděti ji není jen problémem administrace, je to otázka mravního vztahu a poměru jich obou, je to otázka lidského vztahu s jedné i druhé strany, je to otázka morální a politické výše jak jedněch, tak druhých. Pro mne osobně to nikdy nebylo problémem, ale pro řadu našich občanů s obou stran to problémem je a já bych si přál, aby toho nikdo ani u Čechů, ani u Slováků nepodceňoval. Historie roku 1938-1939 a vše to, co následovalo, je a musí býti nám všem výstrahou. Správná psychologie, politický takt, vrcholná trpělivost jedněch s druhými, lidskost sebekritika a naprostá objektivnost je a musí tu býti přímo zákonem s obou stran pro budoucnost.

My i spojenci v podstatě - a na základě událostí druhé světové války- jsme přijali zásadu národního státu, a dřívější zásady ochrany menšin, vzhledem k tomu, že se neosvědčily - především vinou menšin samých - nebudou znovu uplatněny. Každý stát si věci ty bude řešit sám a teprve později se uvidí, jak problém ten bude řešen mezinárodně, patrně novou bezpečnostní organisací spojených národů. Pro nás se tím staví problém Němců a Maďarů a jeho definitivní řešení.

Otázku odsunu Němců posuzujeme s hlediska mravního

Rozhodli jsme se pro odsun našich Němců do říše. Spojenci nám toto stanovisko mezinárodně potvrdili. Odůvodňujeme to řadou nejzávažnějších důvodů nejen politických, nýbrž i mravních, a já prosím všechny naše politické činitele,aby otázku tu vůbec posuzovali především také s hlediska mravního. Pokoušeli jsme se až do roku 1938, a zejména v roce 1938, dohodnouti se s nimi v duchu opravdu liberálním a opravdu lidsky. Všecky naše pokusy totálně zklamaly. Je dnes jasno, že od roku 1934 záměrně v plné dohodě s Hitlerem a v plné odpovědnosti veliké většiny našich Němců byl připravován rozvrat našeho celého státu. Nešlo jen o připojení našich Němců k říši, naši Němci se dali ve své 80-90% většině úplně do služeb barbarského nacismu k zničení našeho státu a k podlomení všech mravních a kulturních sil a hodnot našeho národa. A když se pak zmocnili za vedení Hitlerova a společně s Němci z říše celého našeho státu, neslýchaným způsobem, barbarsky a nelidsky nás a naši zemi tyranisovali. Všecky mosty mezi nimi a námi byly jejich postupem navždy strhány, náš společný život s nimi není možný. Musí tudíž odejít, neboť jiného řešení v zájmu klidu a míru Evropy není.

Znemožníme nový Mnichov

Historie posledních deseti let tu ostatně mluví sama. Až bude nyní během připravovaných procesů s našimi Němci pověděno všecko o celém zákulisí tohoto grandiosního komplotu a o skutečném vztahu našich Němců k Hitlerově vládě, uvidí celý svět, jak jsme v právu a jak mravní zákony o spolužití občanů a lidí mezi sebou mluví pro nás. Činím apel na všecky velké spojence z druhé války světové, která začala právě Mnichovem, na Sovětský svaz, na Velkou Británii, Spojené státy, Francii a Čínu a všecky ostatní - aby nám pomohli vyřešit tuto otázku definitivně a učinili konec všem příštím pokusům o nějaký nový Mnichov. Naše geografická situace a historie naší země od 10. století tu může býti dostatečným důvodem a dokladem k tomu, že toto konečné řešení německé otázky u nás je naprosto nezbytné, jedině

správné a opravdu logické.

Že všecky přípravy k přesunu Němců od nás se musí dobře organisovat, provádět humánně, lidsky, nenacisticky a v plné dohodě se spojenci, rozumí se nám samo sebou. V tom duchu byly připraveny naše dekrety ohledně občanství německého a maďarského občanství, našimi občany budou jen ti, kdož naše občanství znovu od naši vlády obdrží. Dále dekrety o konfiskaci německého a maďarského majetku, německý majetek je zabrán jako záloha na naše reparace proti německé říši, která prováděla po celých sedm let u nás takové devastace a rabování, že všechen německý majetek u nás na to ani zdaleka nestačí. To ostatně nevylučuje položení otázky reparací s naší strany v celé její šíři. I tímto řešením chceme však ulehčit ten tak obtížný a složitý problém reparací po této válce vůbec.

Také problém Maďarů musí být rozřešen

Také problém Maďarů může a musí býti po této válce u nás rozřešen. Nebude to na podkladě prostého odsunu, bude to postaveno více na základě výměny obyvatelstva. Maďarů je u nás jen málo více nežli Slováků v Maďarsku. Jsme ochotni se o této výměně s Maďarském dohodnouti. Ale i tu apelujeme na Spojence,aby nenechali národnostní problém maďarský a všech jejich sousedů nevyřešen. Po dnešní válce je nutno,aby mezi Maďarskem a všemi jeho sousedy byla otázka menšin vyřešena na základě ryze národní a aby menšiny byly z dnešních hranic všech těchto států přesunuty do svých států národních. Rozumí se, že ty menšiny, které odmítnou do svého národního státu se vrátit, budou definitivně přenechány národnostní asimilaci státu druhého.

Zdůrazňují tento problém proto, že už dnes máme doklady o tom, jak se v jistách kruzích v dnešním Maďarsku už zase připravuje nové revisní hnutí. V zájmu budoucího míru ve střední Evropě, a v zájmu míru vůbec, volám po tomto definitivním a nekompromisním řešení národnostní otázky po této druhé světové válce. Já vím, že tím vznikají těžké problémy a že tím budou částečně trpět nevinní s vinnými. Ale až z toho vznikne opět válka, tu pak nevinní s vinnými trpět nebudou? A nebude to pak utrpení nesrovnatelně větší ?

Nová pozemková reforma

V souvislosti s konfiskací německého a maďarského majetku, jakož majetku zrádců a kolaborantů byl vydán dekret o nové reformě pozemkové. I to je otázka dalekosáhlá. Celé statisíce hektarů půdy mají přejít v držení českých lidí na podkladě ustanovení, v dekretu onom obsažených. Další reforma pozemková, která především bude míti za cíl stanoviti definitivně vrchní hranici pozemkového vlastnictví pro všechny obyvatele republiky, bude diskutována později, a bude provedena až rozhodnutím parlamentu. To se stane teprve po provedeném osídlení pohraničí, po řádném provedení a prozkoumání všech statistik ohledně zemědělského obyvatelstva a zemědělského vlastnictví vůbec.

Nesmíme však zapomenouti, že provedením dekretů o odsunu německého obyvatelstva se nám položí další veliké problémy. Především odejde tím z republiky nejméně asi 800 000 pracovních sil. Tím dosavadní hospodářská síla a kapacita republiky bude velmi oslabena a stát tím bude ochuzen. Bude to znamenat pro nás veliké oběti, ale tyto oběti náš stát v zájmu budoucího klidu a míru musí přinést. Naši národohospodáři musí dobře propočítat, co to bude znamenat pro celou naši poválečnou hospodářskou úroveň a celé naše hospodaření veřejné i soukromé, a musí z toho vyvodit náležité důsledky.

Nová základna pro státní hospodaření

Jedním z našich velkých problémů budovatelských budou i všecky naše problémy finanční, především otázka reformy měnové a s ní souvisící problémy oddlužení státu, vytvoření nové základny pro hospodaření státní a pro přísné uplatnění zásady o vyrovnaných státních rozpočtech už v nejblíže příštích letech. Nemám v úmyslu zabývat se otázkou a otázkami těmito v tomto poselství v podrobnostech. Chci vytknouti jen několik hlavních zásad.

Vydali jsme o otázkách těch už nejdůležitější dekrety. Prozatímní národní shromáždění bude se nutně i jimi zabývat a bude jistě jednat o nových zákonech, zapadajících do těchto důležitých opatření. Zdůrazňuji, že si musíme býti vědomi, že všechny dnešní operace finanční, spojené s reformou měnovou, se musí bezpodmínečně podařit, neboť opatření taková se nedají opakovat, mají charakter definitivní a jsou dělána jednou provždy a celý náš další finanční postup v hospodářství státním i soukromém je na nich postaven. A konečně: měnová reforma je současně v našich dějinách největší operací státně-finanční. Musíme nalézti krytí pro závazky státu již dnes existující, t.j. pro náš státní dluh a pro závazky, jež stát musí v důsledku války převzít ať přímo, či nepřímo, skrze zvlášt k tomu zřízené instituce. Mezi tyto závazky patří dluhy Německa vůči československému hospodářství, vůči Národní bance, vůči našemu peněžnictví a našemu průmyslu. Patří sem i náhrady válečných škod našim občanům a podnikům, jež bude třeba aspoň do určité míry uskutečniti patří sem konečně i veškeré výdaje rekonstrukční a rehabilitační, na které si stát bude musit vypůjčit doma, nebo za hranicemi. Břemeno, doléhající na státní finance, musí býti sníženo operacemi finančními, mezi které patří především majetkové dávky a dále realisací jmění, které stát obdrží ze zkonfiskovaného jmění německého, maďarského a z jmění zrádců a kolaborantů, a konečně z jmění, jež eventuálně připadne státu z oddekretované již reformy pozemkové.

Stát musí řádně hospodařit

Bude tudíž třeba, aby Národní shromáždění, které nyní bude vedoucím a rozhodujícím činitelem ve všech věcech rozpočtových, si tu své úkoly, své povinnosti, ale především také svá práva uvědomilo a důrazně je vykonávalo. Budiž pamatováno na to, že mezi aktem měnové úpravy a všemi zásahy, směřujícími k oživení hospodářské činnosti ve státě, musí býti úzká časová a věcná koordinace. Nemělo by smyslu prováděti měnovou reformu a pokračovati dále ve finančním státním hospodaření, jaké bylo prováděno až doposud. A jedním z hlavních předpokladů měnové úpravy je právě řádné hospodaření státní. Zchudli jsme a nezbývá, než se na čas uskrovnit. Máme k disposici méně statků a musíme tomu dáti výraz i finančně. Vyrovnané rozpočty a všestranně úsporné hospodařeni - to je a bude úkolem vaším, jako je úkolem každého parlamentu. Dnes za to všechno přebírá odpovědnost před národem také parlament. Bude to všecko operace ohromná, bude to řada řešení, jejichž dosah pro celou budoucnost státu a blahobyt všech jeho občanů bude veliký, bude to opravdu: buď-anebo. Volám tu opět všechny příslušné činitele k vypětí nejvyššího úsilí a k uplatnění všech schopných odborníků. A volám po opravdové oddanosti všech k tomuto velikému úkolu, stejně jako volám všecky naše občany ke spolupráci v tomto směru a k plnění všech jejich povinností daňových a jiných. Salus rei publicae, to budiž v tomto ohledu opravdu nejvyšším zákonem pro všechny obyvatele republiky bez rozdílu.

Přechod do nové fáze společnosti

Ponechal jsem na konec poznámky k našemu snad nejdůležitějšímu opatření hospodářskému, stanovenému podepsáním dalekosáhlých dekretů o postátnění a znárodnění klíčových průmyslů, o postátnění bank a pojišťoven. Neskrývám si nijak fakt, že se tím dotýkáme struktury dřívější liberální společnosti a že se tu dáváme na cesty, které mají vésti k socialisaci moderní společnosti. Není to nějaký hotový přechod z jedné fáse vývoje naší společnosti do fáse nové, je to jen začátek budování nových forem vlastnictví, vedle vlastnictví soukromého a

družstevního.

Upozornil jsem už ve svých prohlášeních dřívějších, že to znamená veliký morální a sociální úspěch pro ohromnou armádu našich dělníků. Nesmíme si však činit ilusí, že to hned bude znamenat nějaký nový ráj, nějaké veliké ulehčení anebo všestranné materiální zlepšení pro dělnictvo a průmyslové obyvatelstvo vůbec. Soudím naopak, že první ozvuky opatření těch budou tíživé a že povinnosti, jež z toho dělnictvu - a nám všem vzniknou, budou nesmírně zavazující. Dělnictvo bude musit míti vysokou morálku sociální a státní, aby se opravdu cítilo plně odpovědné za celý hospodářský život státu. Musí si uvědomit,že se u nás začíná budovat celá nová společenská morálka a že těmito opatřeními neměníme jen instituce, nýbrž chceme a musíme tvořit také nového člověka.

Socialisace se nám musí podařit

Stejně si musíme uvědomit s celou vážnosti věci, že se nám celý proces socialisace musí podařit. S takovými věcmi se nemůže hazardovat. Uvažte jen, co by to znamenalo, kdyby náš veliký pokus nebyl úspěšný:

a) Celý svět na nás dává pozor a bude nás podle toho soudit, nejen naši schopnost, ale i naši státnost a naši státní odolnost pro budoucnost. Podle toho vzhledem k nám bude nadále postupovat. A zklameme-li, bude k nám nemilosrdný.

b) Položili jsme před světem na váhu - a to principiálně - celý problém socialisace jako takové. Jestliže by se nám celá tato operace nepodařila, je možno, že bychom mohli kompromitovati na dlouhou dobu i princip sám. Ti, kdož jsou mezi vámi socialisty, vědí , co to znamená.

c) Kdybychom neměli úspěchu, ohrozili bychom celý náš hospodářský život, měli bychom v našem hospodářství brzo chaos, úpadek všeobecné úrovně hospodářské a klesání ve všech oborech národního života, jako nutný z toho důsledek. Pokles naší výkonnosti hospodářské by znamenal i těžkou a na dlouhou dobu nenahraditelnou ztrátu našeho prestiže zahraničního a politického významu našeho státu.

Neuvádím tyto poznámky, abych srážel odvahu našich politických činitelů, kteří se dali do této práce s takovou oddaností a nadšením. Podepsal jsem sám tyto dekrety z plného přesvědčení, že náš lid je pro opatření ta zralý a politicky i sociálně pro ně dostatečně připraven, jak jsem také už veřejně sám prohlásil. Uvádím je jen proto, abych ještě jednou upozornil, jakou odpovědnost jsme na sebe vzali, co úsilí to všechno bude vyžadovat a že nikdo z nás v této veliké výstavbě republiky nemůže a nesmí scházet. Upozorňuji, že proces zestátňování se musí díti s největším využitím všech odborníků obchodních a průmyslových, že se musí díti za účasti a pod kontrolou všech politických stran, odborně, vědecky, nestranicky. V dnešní situaci, kdy trpíme podvýrobou, nemůžeme si také dovolit, aby zestátňovací proces se stal omluvou pro nehospodárný provoz, pro ztrátové hospodaření v podnicích. Zásada rentability musí pak býti zachována i v přechodném stádiu. Jinak nám celé naše výpočty selžou a brzy ucítíme toho důsledky. Zejména organisace postátněného průmyslu je sama o sobě problémem ohromným a úspěch socialisace bude záviset na úspěšnosti a výkonnosti právě celé její organisace.

Přechod do hospodářství řízeného

Dodávám ještě dvě věci organisační: Naše celé hospodaření přechází v pravém slova smyslu co tzv. hospodaření řízeného, plánovaného. K tomu je třeba vybudovat také příslušné orgány. Je učiněn už cestou administrační k tomu počátek. Funguje tu tzv. hospodářská rada a její sekretariát, plánovací a statistický úřad a ovšem i osidlovací úřad. Soudím, že bude potřeba dokonalého propracování celé otázky, nových theoretických zkoumání, dokonalého vybudování těchto úřadů, a pak ovšem i nových praktických rozhodnutí o celé roli těchto orgánů. Otázky ty budou jistě předmětem opatření zákonodárných.Upozorňuji na to naše Národní shromáždění. Je to otázka velmi vážná, která bude součástkou celého našeho nového systému hospodářského a podmínkou jeho úspěšnosti. Ostatně Národní shromáždění bude probírat postupně celou činnost vlády, stále na výsledky její dosavadní zákonodárné práce bude narážet a Národní shromáždění definitivní bude míti přímo za úkol všechny dekrety znovu probrat, tu a tam revidovat, eventuálně po velmi zralém uvážení měnit. Jistě se úkolu toho podejme se vší vážností a s vědomím své velké odpovědnosti.

Měl bych řadu poznámek i v ostatních oborech naší politické činnosti. Zmíním se jen o dvou. Budovatelský elán v kulturní práci.

Práce v oboru našeho kulturního života je už dnes pozoruhodná, je nesena velikým budovatelským elánem, jímž je dnes proniknuta celá naše veřejnost a především i naše inteligence a je to také přirozený důsledek škrcení našeho kulturního života během šesti let okupace. Očekávám, že parlament jí bude věnovat tu pozornost, které zasluhuje a ukáže se na výši ve chvíli, až půjde o řešení všech těch velkých otázek, které se nám nově den co den kladou.

Naše armáda musí být lidová

Druhá otázka je naše armáda. To je problém svrchovaně důležitý. Nebudu jej probírat v celé jeho šíři v této chvíli. Chci jen naň upozornit a upozornit právě parlament. Očekávám, že bude hned zřízen branný výbor, že všecky problémy armády v něm budou upřímně a otevřeně probírány a základy nové, opravdu demokratické, lidové naší armády diskutovány. I zde fakt, že půjde o armádu bez Němců a Maďarů, velmi tomu pomůže. A nezapomínat na fundamentální problém každé moderní armády: na otázku důstojnictva a jeho výchovy. Prosím také, aby bylo dobře srovnáno, v čem tu půjde - oproti dřívější naší armádě - o věci nové a v čem budeme chtíti postaviti si po druhé světové válce armádu lepší, demokratičtější a modernější. A také jak vhodně pro naše poměry využít bojových zkušeností jak východních, tak i západních front. Stejně bude třeba sledovat vývoj a všecky novosti v našich uniformovaných sborech bezpečnostních, organizovaných v rámci ministerstva vnitra.

Zastaneme věrni Sovětskému svazu

Nemám v úmyslu probírat dnes podrobně naši politiku zahraniční. Opakuji kvůli úplnosti tohoto poselství jen to, co zdůrazňuji při všech příležitostech: Jsme spojenci Sovětského svazu a zůstaneme mu věrni. Jsme přáteli spojenců západních, své přátelství jim zachováme a o přátelství jejich budeme loyálně usilovat. A budeme dělat upřímně novou politiku slovanskou. Se svými sousedy se budeme snažit vyřídit v dobrém všecky své otázky, při čemž vycházíme nekompromisně od svých hranic předmnichovských, nám během války přislíbených. Od mírové konference očekáváme, že vyřídí kladně naše skromné reparační i hraniční požadavky vzhledem k Německu. A budeme ze všech sil podporovat novou světovou organisaci bezpečnostní všech spojených národů.

Nikdo nyní bezprostředně po světové válce si nepře je, ani nemá zájmu na žádných konfliktech mezi velkými spojenci, ani není k tomu dnes psychologických a mravních podmínek. Ale nečekám také nějakého rychlého a úplného uklidnění Evropy a světa. Rozvrat ve světě z války je veliký vnitropoliticky i mezinárodně. Celá řada států se bude po celé měsíce a celá léta potácet v rozvratu, nepořádku, vnitřních bojích, revolucích a sporech mezinárodních. Svět v příštích letech nebude míti vzhled veselý. Pamatujme na to, připravujme se na to a buďme si vědomi, jaké z toho pro nás plynou důsledky!

Vycházime z války s ctí neposkvrněnou

Náš stát a náš lid prošel v posledních sedmi letech opravdovým peklem. Téměř zázrakem vyšel z boje toho se snesitelnými ztrátami na lidech i na statcích v poměru s národy ostatními. Jeho ideová a mravní pevnost, jeho nezlomný národní duch, jeho sociální rovnováha a zdraví a jeho hospodářská zdatnost - zase ve srovnání s jinými - je opracdu překvapující. Až na známé, poměrně počtem nepříliš početné naše domácí viníky, choval se bezvadně a vychází z války se ctí neposkvrněnou. Může se shrdostí dívat celému světu do očí bez hanby a bez zlého svědomí. To, co se mu stalo v roce 1938, nezavinil, a pokud v něčem viníci u nás byli, budou voláni k odpovědnosti. Obdržel ve svém boji velikou pomoc spojenců, jimž je opravdu vděčen a vděčen jim zůstane. Děkuji vřele znovu při této slavnostní příležitosti především jménem našeho lidu, jménem váším a jménem celé vlády i jménem svým Sovětskému svazu, Velké Británii, Spojeným státům a Francii za všecku pomoc, kterou nám v této druhé světové válce v tak hojné míře poskytly.

Několik poznámek k dokumentu

Prezident ČSR Dr. E. Beneš vyjádřil politické,.hospodářské a mezinárodněpolitické zkušenosti nejen své, ale celé vlády, domácího i zahraničního protifašistického odboje. Také poznatky, prožitky a poučení osobní. Jde o období 30. let minulého století, zejména období po Mnichovu 1938, období druhé světové války a období po osvobození ČSR - květen - říjen 1945.

Dokument, který má čtenář v plném znění k dispozici umožňuje poznávat a čerpat historicky ucelené i pravdivé informace, hodnoceni a poznatky z těžkého a složitého období pro ČSR, český a slovenský národ. Dnešní boj vlasteneckých sil proti germanizaci či zkreslovaní příčin a důsledků. odsunu Němců z ČSR se dostává do nové fáze. Charakterizuje jí m.j. proces zatahování ČR do Evropské unie, za podmínek členství ČR v americkém bloku NATO.

Je to také servilita vlády ČR ve vztazích k Německu,úpadek hospodářství, morálky , růst zločinnosti a podobně. V Praze byla v březnu 2003 otevřena tzv. Kontaktní Kancelář německých revanšistických spolků. Vláda ČR to umožnila.

Je to v přímém rozporu s tím, na co prezident ČSR Dr.E.Beneš tak varovně upozorňoval. Předkládaný dokument je charakteristický také tím, že vyjadřuje politické a morální postoje všech politických stran dané doby v otázkách vztahů k německé otázce, odsunu Němců a k obraně ČSR. Vystoupení prezidenta Dr. E. Beneše přineslo argumenty a hodnocení o nezbytnosti odsunu Němců z ČSR. To je významné pro dnešek. Odsun byl příspěvkem k upevněni míru v Evropě, klidu a stabilitě uvnitř ČSR.

Vztahy mezi národním a mezinárodním jsou srozumitelně a přesvědčivě vyjádřeny. Prezident ČSR během druhé světové války nejednou zdůrazňoval, že příští zahraničně politická orientace osvobozené republiky musí být z 50% orientovaná na západ a z 50% na Východ. Nový Mnichov se už nesmí opakovat.

Rovnoprávnost Čechů a Slováků byla definována jako podmínka pro úspěšný rozvoj v celém poválečném období. Je upozorňováno na vznik ČSR v roce 1918. Tehdy nebylo možné řešit ty otázky jako v roce 1945. Druhá světová válka revolucionizovala celý svět Strategická smlouva mezi ČSR a SSSR z 12.prosince 1943 zaručovala spolehlivou vnější bezpečnost ČSR na dlouhou dobu. Jednoznačně bylo řečeno -"Jsme spojenci Sovětského svazu a zůstaneme mu věrni. Jsme přáteli spojenců západních...". Ve vnitřní politice šlo o podporu socializace a hospodářské poválečné obnovy a růstu.

PhDr. Josef Groušl, CSc,